\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
jiří prokeš  /////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////architekt
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
// cv ///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
\\ vize \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
// kontakt //////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
\\ portfolio \\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

identita místa

Divoká příroda se nám zdá bezchybná. Z krajiny s minimem lidských zásahů cítíme harmonii. Důvod? Jsou zde jen ty součásti, které sem patří, každá má svůj význam, každá doplňuje druhé ve fungující celek. Jde o naprostou přirozenost. Vložením nového narušujícího prvku často dochází k devastaci a ztrátě jedinečnosti. Každé místo je originál. Zdánlivá shoda je v jiném světle provokující odlišností. Stejně situované a stejně velké parcely určené k totožnému využití mají vždy jiné okolí, jiné obyvatele ... Tato často přehlížená různorodost je nositelem inspirativního náboje. Čím lépe rozumíme prostředí, do kterého vstupujeme, tím jednodušeji jsme schopni do něj vložit nový význam, aniž by existoval na úkor již přítomných. Správným odpozorováním a “nasloucháním“ místu budeme schopni vytvořit novou náplň žijící vedle staré, přitom se navzájem doplňující a vyzdvihující. Při bezmyšlenkovitém návrhu je stavební místo zneužito. Jeho význam se znehodnocením prudce propadá na celá desetiletí. Takovéto stavby lze vnímat jako promarněnou šanci pro kvalitní architekturu. Stavba nevzniká pro současnost ale pro budoucnost. Jejím vznikem se okolí ovlivní na celé generace. Rutinní splnění investorského záměru bez reflexe možných vlivů stavby na okolí, je profesní pochybení a nezvládnutí práce architekta. Poznání potencionálních problémů je stejně důležité jako znalost samotného místa.

vývoj x ustrnutí

Snad každým dnem je objevena nová technologie nebo materiál, který se časem projeví i v architektuře. Dřevo jako prvotní zdroj světla a tepla se stalo na celá tisíciletí naprosto zásadním stavebním materiálem. V době expanze zdících materiálů bylo i přes výjimky na okraji zájmu, považováno jen jako doplňkový a dekorační materiál. Dnes známe lepené nosníky, dřevěné příhradoviny konkurující oceli, panely z vrstveného masivního dřeva zkracující stavbu domu na dny. Zprvu odmítané kovy se vyvinuly ve vysokopevnostní oceli, materiál symbolizující štíhlost a eleganci výškových budov, mostů a věží. Známe ocelové textilie a síťoviny schopné pokrýt jakýkoliv povrch a vymodelovat jakýkoliv prostor. Známe kovové panely z “foukaného“ hliníku s neuvěřitelnou pevností pří minimální váze. Beton zprvu používaný jako hrubý stavební materiál k dosažení potřebného statického účinku, se v rukou architektů stal materiálem neomezujícím tvůrčího ducha. S možností probarvování, vytvoření jakéhokoliv otisku pomoci silikonových forem a neomezené tvárnosti dosahujeme nesčetných kreací. Soudobé technologie posunují tento materiál ještě dále – poloprůhledné betony nebo betony s plastickými vlastnostmi dále osvobozují kreativního ducha. Dnes nastupující textilie, plasty (např. ETFE fólie), kompozitní materiály, vakuové izolace, ... společně s digitálním navrhováním a generováním struktur posunují architektonické možnosti za obzor našich schopností. Naopak ekologické myšlení, úspora energie, obnovitelné zdroje, využívání odpadů ... vede architekturu jiným směrem a jen zdánlivě ji na pomyslné ose času vrací zpět. S rozvojem společnosti dochází paralelně i k rozvoji možností. Tento probíhající proces by se měl projevit i ve vývoji architekta a reflektovat se v jeho díle. Vývoj materiálů a vývoj architektury jsou bezpochyby spojené nádoby. Akceptování soudobých technologií, postupů i myšlení je nezbytná geneze. Přijmutí nezastavitelného vývoje není ztráta vlastní identity, nýbrž zdokonalování svých možností.

definice!?

Co je architektura? Každý člověk by měl být schopen vysvětlit, kdo je a co dělá. Architektura je umění!? Architektura je věda!? Architektura je 1/2 umění a 1/2 věda!? Architektura je syntéza rozumového a citového poznání světa dle Le Corbisera !? Architektura je harmonie mezi vnějškem a vnitřkem, harmonie mezi obsahem a formou!? Architektura je, když je to hezké!? ... Definice je otázka úhlu pohledu. Zodpovědět, kdy jde o architektu je zřejmě stejně těžké, jako poznání kdy jsme poprvé zamilováni. Láska (arch.) je to, když je hezky. Láska (arch.) je když se cítím báječně… Tyto zdánlivě nesouvisející slova mají jedno společné – jsou opravdová, když vyvolávají emoce. Nenajdeme-li v domě nebo místu jeho ducha, genia loci, nemůže v nás vzbuzovat žádnou reakci. Nemůžeme jen milovat ani nenávidět. Nevzbuzuje-li v nás emoce je pro nás ničím. Podstata architektury může být právě v této emoci vyvolané mezi architektem, jeho projektem a uživatelem. I přes veškerou spontánnost zůstává architektura ryze racionální uměleckou disciplínou. Dlouhý proces tvorby a následné realizace nezbytně vede k tomu, co bychom mohli nazvat “ochlazení vztahů“. Ale to ryzí přichází až s poznáním a uvědoměním. Jsme-li schopni i po letech s údivem nacházet nové krásy a zůstávat v přesvědčení o správnosti, tak je to právě to PRAVÉ.

etika = kvalita

Možnost stavět domy má nesčetné úskalí. Jedním z dlouhé řady je ekonomická nezávislost projektanta. S přicházejícími zakázkami se úměrně zlepšuje i finanční zdraví podniku, ale s tímto se nutně nemusí zvedat profesní prestiž. Můžete mít největší projekci ve městě, ale to neznamená, že budete uznávaní odbornou veřejností či laiky vyhledáváni pro své kvality. Kde je chyba? Můžete být nenápadný tvůrce se skromnými počiny, ale přesto se nesmazatelně zapsat do tváře soudobé architektury. Můžete být v problematické finanční kondici, přesto nepřijmete kontroverzní zakázku o jejíž účelu máte pochybnosti. Naopak můžete být dlouhodobě finančně stabilní a tím pádem i schopní výběru, přesto pro vás budou prvoplánový investoři alfou a omegou. Vše je otázka volby. Bezhlavé chrlení jedné stavby za druhou bez reflexe místa a času vzniku, bez potřebného vývoje projektu se zamyšlením nad budoucími dopady dělá z architektů/projektantů dobrovolné tvůrce stavebních monster. Vlastní ekonomická stabilita je zajisté zásadní, stejně tak zásadní jsou rozhodnutí na základě vnitřní etiky a morálního přesvědčení. Mnohé stavby v nás zanechaly hlubokou stopu. O mnohých budovách jsme přesvědčeni, že jsou znamenitým řešením a ukázkou bezchybné architektury. U všech takových časem zjistíme, že byly dělány s naprostou pečlivostí a odhodláním, zjistíme, že jejich tvůrce na veškeré otázky našel i odpovědi. Takový přístup si vyžaduje značnou morálku a rozhodnost. Kvalitní architektura není bez vysoké profesní etiky.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////